blue boy.

Černou barvu občas nahradím modrou. Sekáče a udržitelný značky už ale nevyměním nikdy.

Během těch pár let, co vím, že oblečení z fast-fashion řetězců není košér, jsem natolik změnila přístup k nakupování (nejen oblečení), že po nových věcech skoro netoužím. Nebo teda – určitě ne za každou cenu. A cenou myslím především ten ekologickej a etickej dopad, kterej fast-fashion má. A nemalej.

Každej ví, že se móda opakuje. Pořád dokola. Když začaly být cool plátěný bundy se zipem, límečkem a velkými kapsami, všimla jsem si, že v ní občas vidím starýho dědečka na ulici. A to znamená jediný – ta bunda už tu někdy byla a bude v sekáčích. A fakt že jo. V týhle konkrétní bundě určitě žádnou holku (ani kluka) ve městě nepotkám. A asi ani v mikině, která sice může připomínat COS, ale není.

A tak se při horlivým shánění nových trendy hadříků taky zkuste nejdřív mrknout do sekáčů, na vinted, na 1981 nebo do máminý nebo babiččiný skříně.

Tenisky TOMS jsou totální novinka, kterou bych nečekala, ale potěšila mě. Především proto, že se mi za posledních pár týdnů zvětšila o číslo noha, takže jsou to teď moje jediný boty (ve správný velikosti). Je to trochu nezvyk, ale doporučuju to všem, co chtějí mít ráno o jedno rozhodování míň. (btw znáte někoho komu se zvětšila o číslo velikost bot? :D já to vůbec nechápala, ale fakt se mi to stalo. může to bejt třeba tím, že denně chodím 5–10 km pěšky?)

p.s. za fotky děkuju Báře <3

boty – TOMS z Urbanluxu | mikina, bunda – 2nd hand | kalhoty – H&M conscious | kabelka – Matt&Nat