LideHK.

Dneska bych vám ráda představila jeden z projektů, na kterých se podílím. Jmenuje se Lidé Hradce Králové a vytvořili jsme ho společně s mým kamarádem Tomem Hubkou (na poslední fotce). Myšlenku jsme převzali od Humans of New York, který oba sledujeme (a zbožňujeme) už delší dobu. Jde o to, že dokumentujeme lidi z HK - vyfotíme je a chvíli si s nimi povídáme o jejich životě či názorech. Tuto fotku s úryvkem z našeho rozhovoru dáváme do online galerie - na FB. Za 2 měsíce máme na facebooku téměř 1800 fanoušků a hrozně nás to baví! Já se starám o tu část spojenou s fotografií a řekla bych, že je to pro mě fakt hodně přínosný, protože se musím přizpůsobit prostředí a fotit rychle (což je pro mě občas s manuálem trochu hardcore). Napište mi, kdo vás zaujal nejvíc!:)

„Kdo Vás ve Vašem životě nejvíc ovlivnil?"
„Asi tatínek. Byl vzdělaný ve všem, takže tím jsem toho od něj hodně pochytila. Byl inženýrem chemie, ale studoval na gymnáziu, takže ten jeho přehled byl vážně všeobecný. A vyfoťte si mě raději z větší dálky."

„What is the best thing about studying in the Czech Republic?"
„Meeting new people, new culture. New beginnigs. It is easy to travel abroad because it is in the center of Europe. We are from Greece and it is way cheaper here."
„Can you compare some price?"
„The beer. You can buy a beer for 5 euros but it depends. And if you wanted to go to restaurant like Šatlava, you would pay way more - like 50 euros."

// „Co je nejlepší na studiu v České republice?"
„Poznávání nových lidí, nové kultury. Nové začátky. Je jednoduché cestovat do zahraničí, protože je to ve středu Evropy. Jsme z Řecka a tady je vše o dost levnější."
„Můžete porovnat nějaké ceny?"
„Pivo. Třeba si koupíte pivo za 5 euro, ale záleží na tom kde. A kdybyste chtěli jíst v restauraci jako je Šatlava, zaplatili byste kolem 50 euro."

 

"Skládám hudbu. Nejtěžší na tom je sehrát se s lidmi, se kterými hraju. Hrajeme elektro a jmenujeme seChucpe Tribe. Naposledy jsme hráli v Praze ve Final Clubu a teď budeme hrát v MeetFactory 6. června, tak se přijďte podívat."

// "I compose music. The hardest thing about it is to agree with my friends I play with. Our music is electro and we are Chucpe Tribe. Last time we played in Pragu in FinalClub and by the 6th of June we will be in MeetFactory so come to see us."

„Hradec má spoustu zelených, uklidňujících a relaxačních fajn zón. Já chodím ráda k Hučáku nebo do Jiráskáčů a nebo si vezmu kolo a frčím na Biřičku a do lesů. Nebo taky to vzít z druhé strany od Kuklen a jít pěšky těmi lesy. Já bydlím v paneláku - takže šedá zóna, pracuji s počítačem a čučím do blikajících obrazovek a myslím si, že Hradec je k takhle aktivním lidem jako jsem já hodně v pohodě. A kdo rád shopuje, tak obchoďáků je tady taky mraky."

„Na minulý režim vzpomínám spíše ve špatném. Celkově ta nesvoboda. Byli jsme mladí a chtěli jsme cestovat - to jsme ale nemohli. Teď je to všechno jiné."
„Splnila jste si nějaký Váš cestovatelský sen?"
„Ano, s manželem jsme jeli do Kanady. Byli jsme ve Vancouveru a to bylo velice pěkné město. Ta horská střediska, ach, to byla nádhera. Některý lidé teď říkají, že na dovolenou nemají peníze, ale jsem si jista, že vždy se dá ušetřit a splnit si sen."

„Eliška bude maturovat a já budu státnicovat za týden. Dnes jsme se vydaly odbourávat stres. Zatím jsme si daly kafe, kolu, kafe, kolu a teď si dáme další kolu."
„No a pak si dáme ještě další."

„Jaký je Váš životní cíl?"
„Být šťastná."
„A jak člověk dojde k tomu největšímu štěstí?"
„Když bude spokojený sám se sebou, podle mě."
„A toho se dosáhne jak?"
„Když bude hezky sebevědomý."
„A jak se získá tohle hezké seběvědomí?"
„Jej, dáváte čím dál tím těžší otázky! Hlavně si nesmí nechat do ničeho kecat a být sám sebou."

„Já ráda tancuju balet. Je to zdlouhavé, takže je u toho těžké vydržet, ale nejkrásnější na tom potom je ten pocit, když zjistíš, že nějakou tu choreografii, kterou tancují primabaleríny, dáváš taky dobře."
„Chtěla bys se někdy živit baletem?"
„Ježiši ne! Ne, vůbec, protože už teď mám problémy s kloubama a kolenama. A když už to teď na sobě vidím, jak mi to to tělo ničí, tak bych se tím živit rozhodně nechtěla. To je na tom zase naopak to nejhorší."

„Jsem z Ukrajiny, ale mám tady trvalý pobyt už 14 let. Tady je to lepší než u nás. Když vidíte dnešní situaci na Ukrajině, tak to je úplně šílené."
„Šokuje Vás to, co se tam děje, nebo si myslíte, že to bylo předpovídatelné?"
„Určitě, všechno to bylo naplánované - ale to je jenom můj názor."

„Já studuji transkulturní komunikaci. Je to takový pohled na lidi, že se snažíte odbourávat stereotypy a předsudky vůči lidem jiné kultury, snažíte se na všechny dívat rovně. Vlastně tam docházíte k tomu, že všichni lidé na světě, ať mají jakoukoliv rasu, barvu pleti, etnicitu, národnost, jazyk, orientaci, tak vlastně všichni touží po tom jednom - a to je štěstí. Směřují za tím akorát jiným směrem, ale rozhodně to z nich nedělá odlišnosti."
„Co je největší štěstí v životě člověka?"
„To je bez debat láska."

„What do you think about Czech people?"
„Well, it is difficult to talk about the whole Czech Republic in general. You know, I am here in Hradec. So I really cannot say. But I think it is important to meet the right people. I did choose this country because I wanted to study in FAMU at the very beginning. I fancy Czech art like movies, paintings and so on. I think you should write about movie Sedmikrásky under my photo. Because I think, everybody should watch it."
// „Co si myslíš o Češích."
„No, to je těžké mluvit o Češích obecně. Protože žiju tady v Hradci. Ale myslím si, že záleží na tom, koho potkáš. Vybrala jsem si tuhle zemi, protože jsem nejprve chtěla studovat na FAMU. Fakt se mi líbí české umění jako filmy, malby a tak. Myslím, že byste pod moji fotku měli napsat něco o filmu Sedmikrásky. Myslím si, že by to měl každý vidět."

„Na vojnu nemusím rád vzpomínat. I když se domnívám, že dnešní náctiletí by měli na vojnu chodit. Z důvodu, aby měli disciplínu a kázeň, to jim dle mého názoru chybí. Za mého mládí byla daleko víc taková ta čest, chovali jsme se gentlemansky. To ne, že bych chtěl dělat reklamu nějakému roku 30, 40, tak to bylo. Já chápu posun generace, protože vliv prostředí je absolutní. Vliv prostředí je na hmotu a my jsme také jenom ta hmota. Ta globalizace světová a vůbec ta úroveň mediální, to za mého mládí nebylo. A dnes je ten nárůst absolutní, ta Gaussova křivka s takovým tím tempem životním, která někdy přináší i negativní následky, tak ta tady je. Ale jak už řekl Darwin, všechno je ve vývoji.“

„Pracuju v Kvasinách ve Škodovce na lince. Nejtěžší je udržet to tempo. Když ti tam projíždí auto, tak ty musíš prostě jet a když ti ujede - tak blbý no. Mám ale radost ze svýho auta - auta mě bavěj, baví mě jezdit."

spolupachatel Tom