merci beaucoup!

Strávit dva měsíce v Paříži nebylo v plánu, ale když jsme v září zjistili, že odjezdu nic nebrání, tu myšlenku jsme zrealizovali. Ráda bych napsala, že šlo při plánování všechno jako po másle – bohužel to tak úplně nebylo a bez Josefova kamaráda bychom určitě bydlení v centru Paříže za únosný peníze nenašli. Pak ale stačilo jen zapsat si rychle téma bakalářky a předměty nechat až na letní semestr. A mít v práci super tým, který mě podpoří při dvouměsíčním home officu.
I když to byla moje čtvrtá návštěva Paříže, až tentokrát jsem ji poznala doopravdy a naladila se na její (zrychlený) rytmus. A chaos. Pozorovat třeba to, jak se město při stávce obrátilo vzhůru nohama, bylo neskutečný. Každý den jsem Paříž zažila jinak – jednou jako studentka, co tráví večery v knihovnách (jejichž kapacitu musí ověřovat appkou, jelikož najít i 1 místo může být boj) – jindy jako turista, který prochází Louvre křížem krážem a na kafe jde do Café Kitsuné – nebo dokonce jako osoba s pozvánkou na ventes privées (neskutečný vhled do světa bohatých pařížských dam) – a nakonec i trochu jako místňák, co nakoupí jídlo levně a uvaří dobře nebo si vyzvedne balíky v nejpodivnějších výdejnách.
Díky tomu, že Josef za poslední roky strávil v Paříži víc času než v Praze, byl on šéfem našeho volnočasovýho programu (obvykle jsem tenhle boss u zahraničních výprav já) – tentokrát jsem mohla řešit jen práci (z home officu) a bakalářku. Naší nejlepší průvodkyní francouzským životním stylem (včetně konzumace raclette, tour po výběrových second handech a výprav za architekturou) byla tak inspirativní žena, jakou jen Adéla může být. Děkuju! <3
PS Většinu fotek dělal Josef v rámci seznamování se s novým analogem. Nějaký moje z Paříže z roku 2018 jsou tu.
PPS Tipy na pár míst níže ↓ a víc tipů na galerie/kavárny/restaurace příště!


Od baziliky Sacré-Cœur doporučuju jít zpět dolů směrem na Lamarck spíš než na Pigalle. Je to tam mnohem klidnější a na rozdíl od protější strany kopce tam převažují místní nad turisty. Je tam i park (Square Marcel Bleustein Blanchet), co v létě zachrání před teplem.
↓další tipy↓



Capsule Wardrobe | Budapest


Všechno, co si myslím o fast x sustainable fashion, jsem napsala v dubnu 2016 v tomhle článku u příležitosti Fashion Revolution Weeku. Dnes, o 3 roky později, přemýšlím, co se za tu dobu změnilo?

Minimalismus / udržitelnost si postupně oblíbilo čím dál víc lidí, ale bohužel je jich pořád málo na to, aby způsobili výraznější změnu. Pro fast fashion obchody navíc není žádný problém přizpůsobit se jakýmukoliv trendu a zařadit "sustainable" kolekce do nabídky. Sustainable je v těch největších uvozovkách, co existujou, protože samozřejmě o žádnou udržitelnost nejde.

Za těch pár let, co mám blog, se můj vztah k oblečení hodně proměnil. (Otázkou je, jestli vůbec máme mít k oblečení vztah – dle Marie Kondo ano, dle minimalistů ne.) Postupem času mi došlo, že trendy pominou rychleji, než se stihnu rozmyslet, jestli se mi líbí nebo ne, takže jsem zvolila dlouhodobou taktiku: kvalita nad kvantitou. Protože upřímně – upoutá vás něčí styl kvůli tomu, že je schopnej mít každej den úplně novej outfit, nebo kvůli tomu, že mu to vždycky sluší (protože má v šatníku jenom kvalitní oblečení, co mu dobře sedí a cítí se v něm pohodlně)? Zjistila jsem, že nosit pořád dokola stejný oblečení je super. Už dopředu vím, jak to bude vypadat a jak se v tom budu cítit. A jsem spokojená s šatníkem plným jednobarevnýho oblečení. Můžu si vzít naprosto cokoliv s čímkoliv a mělo by to dopadnout víceméně OK.

FASHION REVOLUTION LOVE STORY
Na popud Fashion Revolution jsem vyfotila 3 outfity, co v Budapešti nosím pořád dokola. U každýho kousku oblečení vím, kde a za kolik jsem ho koupila, takže jsem do závorky odhadla CPW (Cost Per Wear) (cena/počet nošení). Některý věci jsem dostala a nevím, kolik stály (u nich číslo chybí) nebo to vím a je to tam. Pointa CPW je uvědomit si, že u věcí, který nosíme denně, stojí za to si připlatit. U oblečení z druhý ruky (kdy počet nošení snadno převýší cenu) je zas jasný, že to je budoucnost (rychlý) módy.

(víc pod fotkou)

Copenhagen –– beach.

Poslední výlet za ségrou do Kodaně se trochu lišil od dvou předchozích – strávily jsme den kousek za městem, kde to bylo uplně jiný&skvělý. Jen článek musel přečkat léto v konceptech, protože publikovat fotky v zimním kabátu uprostřed letošního čtyřicetistupňového léta by asi nerozdýchalo víc z nás. Jet na Bellevue Beach byl super nápad, je to překrásná pláž navržená Arne Jacobsenem. Bylo krásně. Pláže okolo Kodaně obecně jsou skvělá místa – Amager [ama] je asi moje úplně nejoblíbenější ever (viz foto 5). Víc o plážích kolem Kodaně čtěte/poslouchejte tu. A vyrazte tam na výlet!


Paris.

Paříž je super. Trvalo mi dlouho, než jsem se o tom sama přesvědčila, ale rozhodně to mám za poslední půlrok podruhý ověřený. První tři fotky jsou první a taky poslední z nedávnýho výletu – po třetím snímku můj analog odmítl dál spolupracovat. Možná ale dobře – vyváží to aspoň tu smršť následujících fotek, který jsou z Paříže ještě z července. Viděli jsme spoustu skvělých míst – většinou čím dál od centra, tím lepší byly. Většina fotek je z okolí Parc des Buttes-Chaumont, kde mě to úplně nadchlo (tam se to asi nejvíc lišlo od mých představ o Paříži).


Barcelona.

Jet s Bárou do Barcelony byl jeden z těch lepších letošních nápadů! Nejdřív jsem neměla od Barcelony příliš vysoký očekávání – vždycky jsem ji vnímala jako turistickou atrakci spíš než zajímavý město. Naštěstí se moje předsudky nenaplnily ani trochu a je to pro mě jedno z nejlepších míst, kde jsem kdy byla. Určitě to bylo trošičku díky B. nebo díky tomu, že jsem po čtyřech letech studia španělštiny (a 2 letech pauzy) mohla hablar en español s místňákama!
Fotky z filmu vyšly (podle mě jako vždy) líp než stovky digitálních pokusů.

Fundació Joan Miró <3