Všechno, co si myslím o fast x sustainable fashion, jsem napsala v dubnu 2016 v tomhle článku u příležitosti Fashion Revolution Weeku. Dnes, o 3 roky později, přemýšlím, co se za tu dobu změnilo?
Minimalismus / udržitelnost si postupně oblíbilo čím dál víc lidí, ale bohužel je jich pořád málo na to, aby způsobili výraznější změnu. Pro fast fashion obchody navíc není žádný problém přizpůsobit se jakýmukoliv trendu a zařadit "sustainable" kolekce do nabídky. Sustainable je v těch největších uvozovkách, co existujou, protože samozřejmě o žádnou udržitelnost nejde.
Za těch pár let, co mám blog, se můj vztah k oblečení hodně proměnil. (Otázkou je, jestli vůbec máme mít k oblečení vztah – dle Marie Kondo ano, dle minimalistů ne.) Postupem času mi došlo, že trendy pominou rychleji, než se stihnu rozmyslet, jestli se mi líbí nebo ne, takže jsem zvolila dlouhodobou taktiku: kvalita nad kvantitou. Protože upřímně – upoutá vás něčí styl kvůli tomu, že je schopnej mít každej den úplně novej outfit, nebo kvůli tomu, že mu to vždycky sluší (protože má v šatníku jenom kvalitní oblečení, co mu dobře sedí a cítí se v něm pohodlně)? Zjistila jsem, že nosit pořád dokola stejný oblečení je super. Už dopředu vím, jak to bude vypadat a jak se v tom budu cítit. A jsem spokojená s šatníkem plným jednobarevnýho oblečení. Můžu si vzít naprosto cokoliv s čímkoliv a mělo by to dopadnout víceméně OK.
FASHION REVOLUTION LOVE STORY
Na popud Fashion Revolution jsem vyfotila 3 outfity, co v Budapešti nosím pořád dokola. U každýho kousku oblečení vím, kde a za kolik jsem ho koupila, takže jsem do závorky odhadla CPW (Cost Per Wear) (cena/počet nošení). Některý věci jsem dostala a nevím, kolik stály (u nich číslo chybí) nebo to vím a je to tam. Pointa CPW je uvědomit si, že u věcí, který nosíme denně, stojí za to si připlatit. U oblečení z druhý ruky (kdy počet nošení snadno převýší cenu) je zas jasný, že to je budoucnost (rychlý) módy.
(víc pod fotkou)






